Manon Meurt opět spojili síly se silnou producentskou osobností. Novinka vznikala pod taktovkou britského hudebníka a producenta Eddieho Stevense, známého ze spoluprací s Moloko, Zero 7 či Róisín Murphy.

„Součástí Eddieho přístupu bylo rozložení našich skladeb na jednotlivé fragmenty. Každý fragment jsme nahrávali s jiným nástrojovým nazvučením a následně jsme je spojovali zpět do finální podoby. Spolupráce byla kreativní, nepředvídatelná a v konstantním pohybu, stejně jako výsledek, který vydáme v dubnu 2024 a navážeme na něj sérií koncertů. Díky Eddiemu jsme se jako kapela vydali do míst, kde by nás před pár lety asi nikdo nečekal. Naučili jsme se k naší hudbě mít opravdu nadžánrový přístup,“ říká klávesista David Tichý.

Singl Mirrors vznikal stejně jako celé připravované album ve studiu Svárov Lukáše Martinka. Za mixem stojí sám Stevens ve studiu Rancid Mead Sorbet Studios v Londýně, o mastering se postaral Darius van Helfteren (De Staat aj.) v holandském studiu Amsterdam Mastering.

„S harmonickým nápadem přišel David, postupně jsme každý tvořili svůj part. Prvotní idea byla instrumentální skladba, proto jsem přišla s jakousi šeptavou mantrou, dynamika však postupně narůstala. V textech máme obecně tendenci vykreslovat spíše okamžiky, než příběhy. Mirrors zachycuje onen tichý moment těsně před svítáním, kdy si měsíc se sluncem předávají hlídku a člověk se v hovorech odkrývá až na dřeň, zrcadlí se v tom druhém,“ dodává autorka textu, multiinstrumentalistka a zpěvačka Kateřina Elznicová.

Zásadní alba české alternativní scény, Bingriwingri a Šero Bratří Orffů, vychází na vinylu v remasterované edici právě nyní.

Původní nahrávky prošly pečlivým remasteringem Matouše Godíka (Floex, Hidden Orchestra), jinak původního člena Bratří Orffů, stejně tak byl nově přepracován originální grafický návrh designérem Jirkou Libánským. Alba jsou vylisována na audiofilském 180 gramovém vinylu v Schallplattenfabrik Pallas v Německu.

Málokterá kapela tolik rezonuje i po deseti letech od vydání poslední desky. Bratři Orffové navíc značně šetří i živými koncerty. Přesto si nacházejí nové fanoušky a příběh Serži Vantóše, stále přitahuje posluchače napříc generacemi.

„Stěží byste hledali v Čechách kapelu, která ve svém žánru tak přirozeně atakuje světovou úroveň a zároveň se tak ostentativně brání vystrčit nos za hranice; Orffové působí dojmem, že je jim příliš velká i Praha, a jejich estetika zůstává pevně zapuštěna v domovském Krnově. Serža Vantóš, hrdina jejich skladeb, je klasickým příkladem maloměšťáka – jednak má k okolnímu světu, kterému nerozumí, přirozenou nedůvěru, jednak se vypořádává s životními situacemi tak, že je zasazuje do svého dobře známého kontextu,“ napsal Dominik Zezula (post-hudba) roku 2014 pro Aktualne.cz

Už vydání debutu Bingriwingri v roce 2005 glosovala média coby událost tuzemské alternativní scény a vůbec poprvé bude možnost si jej vychutnat na klasickém černém a jantarovém 180 gramovém vinylu. Málo se ví, že se na Bingriwingri podílela celá řada známých hudebníků česko-slovenské scény. Ať už Floex, Daniel Salontay (Longital), kontrabasista Petr Tichý, flétnista a publicista Marian Jaslovský, kytarista Filip Míšek (Khoiba, Dikolson) nebo uznávaný pianista Jan Bartoš. Radio Expres FM nedávno zařadilo Bingriwingri mezi 50 nejlepších českých alb.

O nic méně přelomové nebylo ani o osm let mladší Šero, prozatím poslední deska Bratří Orffů, která získala cenu Anděl i cenu české hudební kritiky Apollo za nejlepší album roku 2013. Bratři Orffové si navíc odnesli i sošku Anděla za nejlepší skupinu roku. Šero se své první vinylové podoby dočkalo roku 2014 u vydavatelství Quazi Delict Records. Aktuální vydání je však výborným doplněním sbírky i držitelů první edice. Kvůli vyšší kvalitě zvukového záznamu je koncipováno jako třístranné 2LP na 180 gramovém vinylu v klasické černé a vícebarevné kouřové barvě. Jádro Šera tvoří texty Ivana Gajdoše, za písní Sůl z Krnova a V záclonách stojí Jakub König aka Kittchen, autorem textu Tunel je spisovatel Jaroslav Rudiš.

Po třech letech od vydání EP Madhouse Session představuje česko-běloruský projekt Zabelov Group nový materiál. Dive vychází stejně jako předchozí nahrávky u českého labelu Minority Records.

„V Dive jsme se snažili najít jakýsi organický metrorytmický tvar, který by měl potenciál znít nekonečně,“ říká akordeonista Roman Zabelov.

Skladbu formuje element transu vycházející z repetitivních procesů evokující hudebníkům ponor do neprobádaných hloubek. Od pocitu byl jen krůček k názvu celé kompozice.

„Opět se projevila naše fascinace patterny, jednoduchými opakujícími se vzorci, které se vloží do kontextu jiného vzorce. Vznikne rázem pocit evoluce, příběhu mezi tóny. Řeknete si, že to už pár desítek let není nic nového, ale pořád je co objevovat,“ dodává bubeník a trumpetista Jan Šikl.

Za masterem stojí uznávaný Matouš Godík (Floex, Hidden Orchestra, Bratři Orffové, -123 min a mnoho dalších).

Zabelov Group založili roku 2012 věční hudební hledači Roman Zabelov (akordeon, zpěv, syntezátory) a Jan Šikl (bicí trubka, kytara). Ve své tvorbě propojují jazz s výrazným groovem, akustickou hudbou i elektronikou do výrazně atmosférického, až cinematického celku. Vydali domácí nahrávku 40 000 km následovanou živým albem Secret Session, regulérním debutem bylo album Eg (2018). Roku 2020 vydali živák Madhouse Session. Vystoupili v Polsku, Německu, Holandsku, Itálii, Slovinsku i Velké Británii.

Jan Šikl je autorem hudby pro filmy Rekonstrukce okupace a Jak jsem se stala partyzánkou, coby aranžér spolupracuje s Floex Ensemble či Glorchestra, scénickou hudbu psal pro Laternu Magiku, 420People, Spitfire Company, Losers Company či JEDL. Stojí za hudbou pro mnohé rozhlasové hry a audioknihy.

Roman Zabelov dokončuje doktorandské studium na pražské HAMU, kde se zabývá tématem akustického a amplifikovaného akordeonu, je součástí projektu Spitfire Company a Orchestru Berg s názvem Tak tiše až.

Od roku 2022 je součástí Zabelov Group také VJ Linda Arbanová (Zvíře jménem podzim, Lenka Dusilová, Druhá tráva aj.)

David Pomahač, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, vydává dnes u vydavatelství Minority Records své druhé sólové album s názvem Neviditelný. Spoluautorem hudby a producentem desky v jedné osobě je Martin Hůla aka Martin Tvrdý.

„Nejlepší věci v životě jsou neviditelné," poznamenává Pomahač. „Vzduch, který dýcháme, příběhy psané mezi řádky, láska sama. Dokonce i inspirace se čerpá z nějaké nehmotné sféry. Někdy jsem pak neviditelný sám sobě - těžko čitelný, neuvědomuji si své motivace, přehlížím znamení - ale pak se poznávám ve vypravování příběhů ostatních lidí. Neviditelný je prostředkem ke zpracování těchto podnětů.“

Neviditelný se zrodil ze studiové improvizace se známým hudebníkem a inovátorem Martinem Hůlou. Méně pracuje s kytarovými ornamenty a signalizuje nový přístup k textaci.

„Od první spolupráce, ještě v době Kieslowski, jsem chtěl dělat s Martinem víc. Je geniální. Chodil jsem k němu do studia jednou týdně, nic nebylo předem dané, hudbu na desku jsme napsali a nahráli společně. Nahrál jsem baskytary a využil i lap steel kytaru, pak už jen synťáky, kytarám jsme se vyhýbali. Hráli jsme, improvizovali, hledali divné zvuky a povídali si,” říká Pomahač.

David Pomahač zvolil nový přístup k psaní. Tentokrát nehledal podněty v osobním životě, texty jsou inspirovány především z jednotlivých vět románů H. G. Wellse, dystopických sci-fi a historek lidí kolem sebe. Pomahač splétá příběhy o sebezáchově a vůli přežít.

Osmipísňové album Neviditelný doprovází videoklip písně Klaun režiséra Davida Mencla s herečkami Klárou Issovou a Sarah Haváčovou, zazní v ní - stejně jako ve skladbě Dlouhý - housle Jenovéfy Bokové a violoncello Marie Dorazilové.

Limitovaná číslovaná verze vinylu Neviditelný v počtu sta kusů obsahuje prémii v podobě dubové verze desky z dílny Martina Hůly, Petra Kloučka a Tomáše Karáska aka Gaexe, a také originální polaroidové a instaxové fotografie s vepsaným vzkazem vytvořené Pomahačem. Digitální verze alba a CD obsahují bonusový track Bez konce.

Žijutě živote se vším, co přinášíš i bereš, co v sobě obsahuješ - tato zdánlivě jednoduchá myšlenka inspirovala šesté sólové album hudebnice, zpěvačky a producentky Beaty Hlavenkové, které právě dnes vyšlo na LP, CD a v digitální distribuci.

Hlavenková, držitelka dvou Cen Anděl a Ceny Jantar, se po albu Sně a soundtracku Zátopek plně zaměřila na sólovou tvorbu, psaní textů a zpěv. Posluchači ji budou vměstnávat do jakékoliv hudební škatulky jen velmi nesnadno, Hlavenková vyšla vstříc inteligentnímu popu s elektro beaty a nadžánrovými přesahy, které jsou tak vlastní její tvorbě. Přirozeně vykročila od básní a snění ke svému vlastnímu vyjadřování, byť jí ponor do impresionistického zvuku bude vždy vlastní.

„Už nechci tolik snít, chci říct více vlastních slov a myšlenek. Miluji zpívání a aranžování, mám zalíbení v kontrastech, cítím se v tom všem dobře a sebevědomě. Dávám tomu také množství energie, času a vzdělávání se. Každou píseň na Žijutě jsem opatřila tím, co potřebovala. Někdy to znamenalo rozličný počet hostů. Oproti Sně je Žijutě v tomto ohledu mnohem rozmáchlejší a napěchovanější. Odseděla jsem dlouhé hodiny ve studiu a nahrávala, přehrávala, zkoušela zvuky, aranže, hledala ty správné cesty. Jen díky deadlinu tam nesedím doteď, “ říká s úsměvem Hlavenková.

České a dva slovenské texty jedenácti skladeb odrážejí aktuální náladu autorky, důležité životní momenty, vzpomínky, ale také stále se prohlubující lásku ke zpěvu. Právě píseň Oka mih spadá do období práce na nerealizovaném projektu OOO, ve kterém začala Hlavenková zpívat, a právě s Lukášem Duchovičem, textařem a sound designerem napsala skladbu Pořád je to tak. Když padá sníh vychází z fráze oblíbeného autora Eckharta Tolleho, Běžím odráží myšlenku knihy Born to run i okrajově upomíná na prožité dny se Zátopkem. Písní 425 - Dobrý den, noci se vrací do básnířčina rodného amerického města Amherst, kde Hlavenková tři roky pobývala. Zahrada zas vypráví o nedávné době lockdownu a vypořádání se s nelehkou situací.

Živelně, přímo ve studiu vznikl text Sovám v kooperaci s hlasovou koučkou Pavlou Fendrichovou, písničkářem Thomem Artwayem a zpěvákem Otou Klempířem. Ve zcela nové aranži představí Hlavenková skladbu Komíhání, kterou napsala na text Václava Kvapila pro dávný projekt Eternal Seekers.

Co píseň, to jiný host – Tomáš Liška, Gabriela Vermelho, Pavla Fendrichová, Lukáš Duchovič, Vojta Nýdl, Rich Perry, Adam Koller, Thom Artway, Oto Klempíř, Tomáš Neuwerth a David Stypka.

„Skladba Píšu ti patřila původně ke snímku Dukla 61. Napsali jsme ji s Davidem, dlouho pak ležela v šuplíku. Až na songwriting campu v loňském roce David navrhl, abychom ji dopracovali. Už jsme to nestihli, ale použila jsem alespoň jeho demo zpěvy. Jeho génius se neztratil,“ dodává ke spolupráci se Stypkou Beata Hlavenková.

Zásadními partnery jsou na desce i pódiu trumpetista, bubeník Oskar Török, kytarista a spoluproducent Patrick Karpentski a basista Miloš Klápště. Ti také tvoří koncertní Kapelu Snů, s komorním i velkým zvukem, každý obsluhující více nástrojů a přispívající svými vokály. Finální mix opatřil slovenský kytarista, muzikant a sound designer Andrej Hruška (Zuzana Mikulcová, Katarína Máliková). O vizuální stránku alba se postarala Zuzana Lednická ze Studia Najbrt a fotografické duo Shotby.us, držitelky ceny Czech Grand Design.