Gastr Del Sol
Twenty songs less se dá nazvat zásadním titulem v diskografii Gastr Del Sol. Jedná se totiž o první nahrávku, na kterou přispěl svými editačními schopnostmi a elektronickými prvky Jim O'Rourke, poté co byl k projektu pozván duchovnim otcem Gastr Del Sol, Davidem Grubbsem. Grubbs, do svého přemístění do Chicaga, byl členem prominentních louisvillských post-punkových kapel Squirrel Bait a především Bastro, aby druhou z nich se svými spoluhráči Bundy K. Brownem a Johnem McEntirem přetransformoval v avantgarně post-rockové Gastr Del Sol. Brown byli spolu s McEntirem zaměstnáni dalším formujícím hudebním projektem, později zasadním post-rockovým hráčem Tortoise, a tak se stávají Gastr Del Sol doménou Davida Grubbse a Jima O'Rourka, přičemž McEntire vypomáhá na všech budoucích nahrávkách s bicími. Oba hlavní představitelé jsou ovlivněni stylem hry Johna Faheyho na akustickou kytaru, hudebním směrem musique concrète a zároveň vášnivými posluchači avantgardních jazzových nahrávek. Ačkoli nebyla nikdy přesně definována úloha jednotlivých členů, je evidentní, že texty, piano a akustická kytara byla v režii Grubbse a elektronické fragmenty, industriální zvuky, editování a mix obstarával O'Rourke. Všechny pozdější nahrávky vydala chicagská značka Drag City a především alba Upgrade & Afterlife a finální Camoufleur jsou úchvatná díla dotažená k dokonalosti. O'Rourke se nečekaně po dokončení alba Camoufleur rozhodl Gastr Del Sol opustit a věnovat se sólovým nahrávkam a produkci nahrávek (Smog, Joanna Newsom, Wilco, Faust) a v neposlední řadě se později stal pátým členem Sonic Youth (aby je po dokončení alba Sonic Nurse ponechal opět v kvartetu). Grubbs se po ukončení Gastr Del Sol taktéž rozhodl věnovat sólové dráze (viz. alba The Spectrum Between, Rickets&Scurvy, A Guess At The Riddle), vede label Blue Chopsticks vydávající nové i archivní nahrávky Noëla Akchoté, Luca Ferrari či Dereka Baileyho. Pravidelně přispívá hudebními kritikami do Süddeutsche Zeitung a asistuje na fakultě hudebních technologií Brooklyn College.
One of the most critically acclaimed experimental groups of the last decade, Gastr Del Sol creates songs from pieces of disparate musical fragments (namely haunting, repeated guitar and piano riffs and otherworldly tape manipulation) and pastes these fragments back together with little regard for linear motion. Gastr del Sol is an oft-cited stalwart of what is sometimes termed the "post-rock" movement of the 1990s. Based in Chicago, Gastr del Sol explored idiosyncratic sonic textures, veering from avant-garde punk to atonal songcraft to Musique concrete to composition for small orchestra. The group began as the brain-child of David Grubbs, an alumnus of the Louisville, KY punk rock scene that produced Squirrel Bait and Slint, the former of which he was a member. A few years after Grubbs's arrival in Chicago, his esoteric punk group Bastro metamorphosed into Gastr del Sol. With the release of 1993's The Serpentine Similar on Teenbeat Records, Grubbs and his former Bastro colleagues Bundy K. Brown (bass) and John McEntire (drums) traded the more traditional arrangements of punk rock for a literate, meandering yet often poignant approach. The slippery tones of Brown's bass provided a counterpoint to Grubbs's clean electric guitar and naked piano. In the following year, the guitarist, composer and all-around production guru Jim O'Rourke entered the fray and Brown (who at the time was busy enough with his other projects, including—with McEntire—the seminal post-rock act Tortoise) left the band. With O'Rourke's arrival, Gastr del Sol became a more or less equal collaboration between he and Grubbs. Although it is difficult spot precisely who did what, it appears that lyrics were Grubbs's domain and production and tape manipulation were O'Rourke's, with both of these able musicians handling instrumental duties as desired, with the occasional appearance of McEntire on drums and other musicians on an auxiliary basis.
