Floex a Jan Šikl představují album „Directors“, společné dílo, které se zabývá neoklasickou kompozicí, elektronickými experimenty a komorním ansámblovým provedením. Ve čtyřech větách odhaluje album „Directors“ hudební jazyk, v němž klasická sofistikovanost a elektronická spontánnost vystupují jako rovnocenné hlasy.

Sen o spojení klasické hudby se současnou hudbou, zejména s elektronikou, byl vždy velmi ceněný, i když ne vždy úspěšný – je to, jako by konvence klasické hudby, její formálnost a přísné dodržování kompozičních zásad a dirigentských postupů ztěžovaly její spojení se spontánnější „chaotickou estetikou“ a „neautentičností“ zvukových manipulací, které jsou typické pro současné přístupy. Vydavatelství jako Nonclassical vynaložila velké úsilí na překonání těchto nepřekonatelných bariér, ale úžasné album „Directors“ od Floexe a Jana Šikla je jedním z dosud nejúspěšnějších spojení. Zde se toužebné sny stávají organickou realitou, když komorní ansámbl složený z houslí, violy, violoncella, klarinetů a vibrafonu nachází přirozené propojení ze zvukem obnažené klubové hudby.

Inspirací tématu nahrávky je současná společenská polarizace. Pocit, že žijeme v rozděleném světě, v němž je stále obtížnější porozumnět a přijmout jiný úhel pohledu. Režiséři zde fungují jako modelové osobnosti, které zpracovávají imaginární scénář, každý svou cestou a svou metodou. Proto strohé konceptuální názvy Director No. 1, No. 2 atd. A i přes to, že každá skladba se významně odlišuje, zároveň řadu věcí sdílí. Album „Directors“ tak funguje jako paradigma, jako hudební příklad toho, jak se zdánlivě protichůdné hlasy mohou sjednotit.

Italský hráč na saxofony, cornettofon a flétny bansuri, Gianni Gebbia, debutuje u vydavatelství Minority Records s nahrávkou Sleep, jež vychází na LP a Bandcampu 1. května 2026, v den, který je zároveň i oslavou umělcových 65. narozenin.

Sleep lze považovat za instrospektivní a ambientně meditativní dílo, jehož struktura neodpovídá tradičním jazzovým skladbám, spíše jde o rozsáhlé improvizované hypnotické zvukové krajiny bez přesných hranic s využitím hry na soprán saxofon a cornettofon s využitím elektronických textur. Stejně jako bylo renesanční cornetto nástrojem plné symbolismů, jenž má reprezentovat život, smrt a věčnost, kde osm vyřezávaných hran nástroje představuje nepřerušenou linii věčnosti a nekonečna, podobným prizmatem lze nahlížet na volnou strukturu díla bez zřetelného konce. Sleep je tudíž spíše poslechová meditace zkoumající prostor zvuku, postupnou evoluci motivů a atmosféru snění skrze Gebbiovu improvizační hru.

Gianni Gebbia, narozen v Palermu na Sicílii a absolvent filozofické fakulty University of Palermo, je mezinárodně uznávaný italský saxofonista, flétnista a skladatel, známý svým experimentálním a avantgardním jazzovým stylem hry. Gebbia je považován za jednoho z nejlepších světových specialistů techniky hry kruhového dýchání, která mu umožňuje vytvářet nepřetržité, dlouhé tóny, často vedoucí k polyfonním iluzím. V roce 1990 se sólově zúčastnil Total Music Meeting v Berlíně pořádaného FMP po boku hudebníků jako Steve Lacy a Lindsay Cooper. O rok později inicioval spolupráci s německým perkusionistou Guntherem Sommerem a kontrabasistou Peterem Kowaldem, čímž obnovil jedno z historických duet evropského free jazzu. V roce 2000 ho časopis The Wire zařadil mezi přední představitele sólových hráčů na saxofon.